Informace o nás

Jsme obnovený sportovní klub navazující na 60. letou tradici sáňkařského sportu v Jeseníku. Od roku 2015 působíme pod obnoveným názvem TJ JISKRA JESENÍK, z.s. a našim cílem je převzít záštitu nad sáňkařským sportem v našem městě a příbuzných disciplínách jako je bobování,skeleton,skibob, curling, krasobruslení a skoky na lyžích.

Hlásíme se k odkazu sportovního klubu TJ Rudné doly Jeseník.

Nyní působíme pouze v oddílu sání a juda.

Rádi bychom navázali spolupráci s národním olympijským centrem v Harrachově a nabídli pro přípravu celorepublikového i mezinárodního sáňkařského sportu naši dráhu.

Hledáme investora pro tento záměr a ostatní partnery, ochotné podílet se na spolupráci v tomto druhu sportu, ubytování, pohostinství, školství.

Jedním z dalších prvenství místních lázní na Gräfenberku byla také nejdelší sáňkařská dráha v monarchii o délce asi pěti likometrů. Začínala na vrcholu Studničního vrchu u Jelení koupele a končila pod nádražím na dnešní Lipovské ulici. Zdatní jedinci to dokázali zvládnout za méně než 7,5 minuty.

Z dobových fotografií vidíme, že tak byly v jesenických lázních položeny základy také bobování a jízdy na rohatých saních, která je dnes známa pod samostatnou sportovní disciplínou tzv. Hornschlitten.

Sáňkařský sport  na Jesenicku v padesátých a šedesátých letech.

Zajímavé je, že prameny píší, že v roce 1861 vedla kolem kaple sáňkařská dráha.Zní to, že start
byl na úpatí Zlateho Chlumu.Pak se odkazuje až na 1932.To by znamenalo, ze
dráha tu na Kravské louce byla mnohem dříve.

Trasa  pro sjezd  sáňkami (pravděpod. turisté, ne sportovci) vedla v současné době červeno-modře
vyznačenou turistickou stezkou od rozhledny cca k Turistickému prameni.

Moravskoslezský německý horský spolek uvádí ve svých pramenech o rozhledně
na Zlatý chlum... V roce 1932 byla na Zlatý Chlum zřízena pohodlnější cesta a
na úpatí kopce také nová sáňkařská dráha. Cestu a dráhu financovala obec.

Díky tomu se rozhledna stala velmi oblíbeným cílem turistů hlavně v
zimě, protože pro cestu dolů mohli využít saně.

V Jeseníku se sáňkovalo již za první republiky. Starou sáňkařskou dráhu na Křížovém vrchu objevili v roce 1955 Brňáci, kteří provozovali sáňkařský sport a využívali dobrých klimatických podmínek v Jeseníku. Byl to Mir. Uličný, pocházející z Brna, který připravoval dráhu pro závody brněnských oddílů. K této činnosti se mu podařilo získat několik jesenických nadšenců. Tito založili v roce 1957 oddíl u místní tělovýchovné jednoty.

Stará dráha byla vyčištěna a upravena. V zimní úpravě byla převážně sněhová. Sáňkařský oddíl byl velmi aktivní. Byl vybudován vodovod – první část, která měřila 425 m přes mýtinu ke dráze. Protože se s vylepšováním výzbroje, nabytými zkušenostmi a potřebou zvyšovat rychlost jízdy musela zlepšit i dráha, bylo přistoupeno ke zvyšování zatáček jízdy nadstavbou z kulatiny. Tato naše první rekonstrukce byla dokončena v roce 1959.

Protože lepší sáně než Ještěd na trhu nebyly, stavěli si členové saně sami, protože Soukupky či jiné byly pro nás nedostupné. Již v roce 1961 jsme používali na saních vany a přední kapotáž.

Na dráze v Jeseníku se jezdily kvalifikační závody od 1959 za účasti až 200 závodníků, v tomto období se také jelo jedno mistrovství republiky. V únoru 1963 se na této dráze jel mezinárodní závod za účasti Rakouska, Polska, NDR a našeho národního družstva. Závod měl velmi dobrou sportovní a společenskou úroveň, byl komentován jako nejvýznamnější sportovní podnik v Jeseníku.

V roce1963 až 1966 byla celá dráha znovu přebudována. Jako první na světě jsme postavili nízké zatáčky s překlopením. Obě tyto přestavby umožnilo nadšení členů oddílu, kteří odpracovali tisíce dobrovolných hodin.

Zvláště druhá přestavba vyžadovala důslednou organizaci pro zajištění prací, materiálu a dopravy na staveniště. Celá akce byla provedena v akci Z s hodnotou díla 1 mil  Kčs, přičemž všechny práce od projekce až po stavbu provedli členové oddílu bezplatně.

Být sáňkařem v Jeseníku znamenalo nemít chvíli pro sebe a ovládat několik řemesel, což si vyžadovala stavba a údržba dráhy a součastně stavba saní. Po těchto krásných a slavných dobách sáňkařství v Jeseníku se v posledním dlouhém období každoročně zimní úprava sáňkařské dráhy uplave dříve, než se dá uskutečnit závod většího rozsahu.

Budoucnost sáňkařského sportu je proto pouze v uměle chlazených drahách.

 

Jak důležitou úlohu v životě člověka hrály sáně není třeba široce rozebírat. Saní se v podstatě využívalo pro dopravu břemen i osob od pradávna. Teprve později bylo objeveno kolo, tj. válivý způsob dopravy. Vždyť i v dnešní době jsou sáně využívány pro svoz raněných ( Horská služba)  a v severských krajinách jsou větší část roku jediným spolehlivým dopravním prostředkem.

Sáňkařství má tedy hodně starou tradici a první zmínky o něm jako sportu pocházejí z roku 1520. Hlavní počátek sáňkařského sportu organizovaně prováděného se datuje rokem 1883. V únoru tohoto roku se konaly první mezinárodní sáňkařské závody v Davosu, kterých se zúčastnili Švýcaři, Angličané, Američané, Australané, Norové, Švédové, Holaňďané a Němci.

I mistrovství Evropy v jízdě na saních bylo uspořádáno v roce 1914 na ještědské sáňkařské dráze u Liberce.

Masový rozvoj sáňkařského sportu a zvýšená sportovní hodnota sáňkařských výkonů na umělých dráhách byly vzaty v úvahu na zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Athénách v 13. Května 1954 bylo schváleno zařazení sáňkařství do programu ZOH místo skeletonu.

A jak to bylo u nás?? Bylo to v roce 1955, tedy před 60 lety a z pohledu starších je to už dost dávno. Dospělí oddílu nebyli žádní mladíčci, protože jejich věk byl od 25 do 36 let a vlastně i více.

Vyhledání staré sáňkařské dráhy provedl Horst Urban, který v Jeseníku konal vojenskou službu.

On a Uličný začali s propagací sáňkařského sportu a tak se dala dohromady skupinka lidí a byl založen oddíl saní.

Závodilo se na saních Ještěd, jedině Urban měl známé Soukupky.

Sáňkařská dráha se upravoval jak se dalo (v zimě i za pomoci koňského potahu). V roce 1957 se začalo s obnovou sáňkařské dráhy a protože lepší sáně než Ještěd na trhu nebyly stavěli si členové sáně sami.

V roce 1958 pro zvětšení propagace byl v dubnu uspořádán veřejný závod (to byly zimy).

Tradice našich Pohárů města Jeseníku vznikla v roce 1959, jako kvalifikační závod pro mistrovství ČSSR a ten byl již za účasti 130 závodníků z celé republiky ( a kolik bylo diváků!).

Náš oddíl se rozrostl o mnoho nadšenců (až 80 členů) a získával rychle na významu. Pro krytí výdajů na závodní činnost pořádal taneční zábavy (Štěpánskou, Pomlázkovou). Tehdy nebyly ještě volné soboty a účast na závodech znamenala čerpat dovolenou nebo nadpracovávání v zaměstnání. Jezdilo se autobusem nebo skříňovou V3S. Tu do Liberce,  Tater, Teplic v Č., Tavadlu, Mar. Lázní apod. Řeklo by se úmorné jízdy, ale v duchu kamarádství, zábavy na tyto cesty lze vzpomínat jen dobře a byla i patřičná bojovnost.

Sáňkařská dráha se stále vylepšovala a připravovalo se přebudování.

Realizace přebudování představovala zaměření, vykácení stromů lesním závodem, ale pro nás vyklizení celé trasy, odstřel pařezů konečně celé budování nové dráhy.

Přestavba sledovala přizpůsobit dráhu stanovených parametrům a přiblížit se ostatním dráhám ve světě. Zatáčky dostaly kovové konstrukce a betonové panely. Pro nedostatek panelů  byly konstrukce opatřeny výdřevou. Byl vybudován podél celé sáňkařské dráhy. Prost být sáňkařem znamenalo nemít chvíli pro sebe a ovládat několik řemesel.

Oddíl slavil také úspěchy.

Po nejméně deset sezón byli členové držiteli několika přebornických titulů kraje a to za účasti oddílů Jeseník, Baník Ostrava, Tatra Kopřivnice, Sokol Ostravice, St. Hamry.

V celostátní soutěži družstev 2 místo v roce 1967.

Dorosteneckého přeborníka ČSSR, 3. Místo v soutěži žen a několik umístění do 10. Místa na mistrovství ČSSR případně celostátním žebříčku.

Dne 8. – 10. Února 1963 byl uspořádán mezinárodní závod (Rak, NDR,ČSR).

Měl velký úspěch a shlédlo ho na 3000 diváků. Byl komentován jako nejvýznamnější sportovní podnik.

V roce 1964 se zúčastnili závodníci v Oybinu poháru mezi POl, NDR, ČSR (2. Místo ženy a 2 . místo družstvo).

1967 utkání na třech drahách – Pohár přátelství – Karpacz, Oybin, Jeseník.

Od roku 1968 však sáňkařskému sportu nepřeje počasí. Velkým úsilím členů oddílu byla v každém roce dráha připravena nebo  připravována, ale vydržela jen týden, pak přišla obleva a dráha jak se říká uplavala.

Nemohly být proto pořádány kvalifikační závody, přebory kraje a nebo přebor republiky. Baly však vždy uskutečněny závody v rámci oddílu případně přizvaných oddílů a na části dráhy umožněn trénink.

Doufáme, že zimy budou pro naše sportovní snažení štědřejší  a  brzy se nám podaří zajistit investora pro výstavbu nové uměle chlazené dráhy, abychom mohli oslavovat opět dobré sportovní úspěchy, které přejeme všem novým členům – budoucím závodníkům našeho oddílu.

 

 

Naši sáňkaři

 

Historie :

 

Ženy:

Mgr. Libuše Fuksová

Štěpánová Zdena

Iva Bartošová +

Lucie Andersová

Sylva Andersová

Žaneta Andersová +

Andersová Dagmar

Karla roz. Judová Kubíčková /Jeseník /

Jaroslava roz. Pařízková Javoříková

Dobromila Šembergrová

Kabelíková Marie

Coufalová Věra +

Matějovská Milada

Kupčíková Marta

Fleková Lenka

Dyrdová Růžena

Jáchymčáková Vlasta

Koudelová Blanka

Molendová Ludmila

Mrázková Blanka

Papežová Věra

Vejmělková Bohumíra

Veselá Anna

Vidličková Dagmar

Ptáčková Zdeňka

Přidalová Eva

Švubová Vlasta

Švajdová Anežka

Švajdová Marie

Vršanová Anna

Vršanová Veronika

Krátká Kateřina

Judová Dagmar

Krátká (Malá) Iva

Jakupčíková Zdena

Kainarová Markéta +

Brabencová-Jedličková Alena

Helena Loužilová

Soňa Loužilová

Leona Šebková

Jitka Křižková (Plášková)

. . .

Muži :

Antl Alois

Antl Milan

Juda Karel - předseda+

Bartoš Ota st./ Jeseník / - předseda

Bartoš Petr ml. /Bruntál /

Bomský Ivoš

Bomský Rostislav

Dobiáš František

Vitásek Petr /Jeseník /

Vitásek Jiří

Vitásek Luboš+

Kainar Petr / Rakousko /

Kupčík Richard / Šumperk /

Gajdoš Zděnek / Bruntál /

Gajdoš Josef

Gajdoš Petr

Bučan Jiří

Vrba Jiří

Kučera František

Kučera Karel

Kučera Jiří - předseda

Králík Bedřich

Krátký Jiří /býv. starosta města/

Krátký Radovan

Knížek Emil

Matějíček Vladimír

Nedbal Ivan

Nedbal Svatopluk

Petr Vrba

Smítal Zdenek / Zlaté Hory / 

Vitásek Alfréd+

Herbrst Manfred+

Tichavský René

Radek Tichavský+

František Švéda

Vladimír Šembergr

Losse A.+

Hák Karel+

Hák Jaroslav

Hanák Stanislav

Hanák Zdeněk

Prosecký Leoš

Prosecký Jaroslav

Kaňák Jan

Malota Radomir - funkcionář

Mareth Zdeněk

Antonín Borovec - stavitel saní +

Konečný Milan

Štěpán Jiří

Němec Josef

Milan Riegl

Jiří Riegl

Riegl Pavel

Riegl Milan ml.

Matějovský Ivan+

Kryštov

Rudolf Racek

Vaďura - předseda

Pokorný Vojtěch

Pokorný Václav

Slaboň Jiří

Svoboda Vladimír

Švéda František

Řezníček Tomáš

Šebesta Václav

Trávniček Miroslav

Zavřel Otakar

Přibyl Alois

Šetina František

Jakupčík Pavel

Vyležík Luboš

Pupík Vlastimil

Bergr Jiří - boby za Tanvald

Kupčík Václav

Rüdiger Nistler

Jiří Jezerský

Jan Jezerský

Martin Žitka

( ... ) Pohl

Jaromír Látner

 

. . .

Startéři :

Hájek Zdeněk - startér

Rokyta Jaroslav - startér,+

Penkala Štěpán - startér,+

Dohnal - startér / všichni Jeseník / +

 

Nominace na ZOH :

Helena Dekrová - náhradnice na Olympijské hry v roce 1964

 

od 2015

1. Koukal David, Bc.

2. Knotek Jaromír, Bc. X

3. David Jan, Ing.

4. Častulíková Veronika, Bc.

5. Palenkašová Ilona

6. Pojmon Lukáš X

7. Pojmon Vojtěch X

8. Prudil Lukáš  

9. Červinka Petr, Bc. 

10. Tereza Králiková

11. Petr Vrba

12. Josef Planý

13. René Sekot

14. Josef Nevoral

15. Josef Planý ml.

16. Jiří Felbaba

17. Florian Felbaba

18. Ing. Barbora Hájková

19. Alena Planá

20. Pavel Hapal

21. Daniel Guttner

22. Mgr. Lukáš Němec

23. Planá Lucie

24. Nevoral Michal

25. Urubek Miroslav

26. Pecina Ondřej

27. Kopřiva Tomáš

28. Voneš Jakub

30. Felbabová Zuzana

31. Nevoralová Sabina

32. Hapalová Tereza

33. Planý Matěj

34. Planý Sebastian

35. Planý Samuel

36. Senciová  Iva

37. Chromík Lukáš

38. Hana Pojmonová X

39. Kdyštof Pokorný

40. Jan Janošek

41. Jindřich Šantrůček X

42. Jakub Merčák

43. Šimon Jati