Bílsko Bělá /PL/
Bílsko-Bělá (polsky Bielsko-Biała, německy Bielitz-Biala) je město v jižním Polsku ve slezském vojvodství ležící na úpatí Slezských a Malých Beskyd. Formálně vzniklo spojením Bílska a Krakovské Bělé 1. ledna 1951, dějiny těchto dvou měst jsou však mnohem starší. Souměstí rozděluje řeka Bělá, která tvoří zároveň i historickou hranici mezi (Těšínským) Slezskem, kam patří Bílsko, a Malopolskem, jehož součástí je Krakovská Bělá.
Rozloha Bílska-Bělé činí 124,51 km² a žije ve městě cca 175 000 obyvatel.
První písemná zmínka o Bílsku coby o městě pochází z roku 1312, zatímco Bělá byla založena až kolem roku 1560 a obdržela městská práva roku 1723. Přestože spojení proběhlo teprve v polovině 20. století, obě města tvořila jeden hospodářský, společenský a urbanistický celek už o sto let dříve. O sjednocení se uvažovalo poprvé v roce 1872, i když se tehdy města nacházela ve dvou různých rakouských zemích – Bílsko v Rakouském Slezsku, Bělá pak v Haliči.
V minulosti šlo o významné středisko textilního průmyslu. Za Rakouska-Uherska bílsko-bělskou oblast předbíhaly v textilní výrobě pouze oblasti brněnská a liberecká, v meziválečném Polsku pak pouze Lodž. Druhým nejdůležitějším odvětvím byl automobilový průmysl – roku 1971 zde byly zprovozněny automobilové závody FSM, což způsobilo nárůst počtu obyvatel o 57 000 během deseti let (106 200 v roce 1970, 163 741 v roce 1980). V důsledku proměn po pádu komunismu průmyslový význam Bílska-Bělé podstatně poklesl; početné závody, zejména textilní, byly uzavřeny, mnoho jiných pak (mimo jiné FSM, který byl v roce 1993 převzat italským Fiatem) omezilo výrobu. Přesto díky vývoji obchodu a služeb město patří k poměrně ekonomicky vyspělým. Míra nezaměstnanosti činila v srpnu 2011 5,8 %.
Město je známo ve světě díky Studiu kreslených filmů, které bylo založeno v roce 1947. Vznikly v něm mj. pohádky o Rexíkovi nebo Bolkovi a Lolkovi.
Bílsko-Bělá je správním, hospodářským, kulturním a vzdělávacím centrem pro východní (polskou) část Těšínska a jihozápadní Malopolsko (Żywiecko, Wadowicko, Osvětimsko). Obecně tato „bílská zóna vlivu“ je nazývána Podbeskydím, tento název je však kontroverzní, neboť je vnímán jako snaha o nahrazení historických a národopisných pojmů jako např. Těšínské Slezsko.
1. ledna 2011 město obývalo 175 008 osob. Pozorovaný za posledních 15 let pokles počtu obyvatelstva souvisí především s migrací do sousedních obcí (které se mění v bílská předměstí), nikoliv přirozeným úbytkem. Ve městě dnes žijí většinou pováleční přistěhovalci a jejich potomci, z nichž podstatná část pochází z blízkých oblastí jihozápadního Malopolska. Přes 95 % obyvatel se hlásí k polské národnosti. Město je samosprávně členěno na 30 sídlišť, všeobecně je však používáno neformální členění na městské části totožné s historickými čtvrtěmi a obcemi postupně připojovanými ve 20. století.
Naproti etnické jednotnosti je město pestré z hledisku náboženského. Nejpočetnějšími náboženstvími jsou římský katolicismus a luteránství (Evangelická církev augsburského vyznání). Je však těžké přesně odhadnout počet příslušníků jednotlivých vyznání, protože v Polsku neexistují oficiální statistiky tohoto typu. V Bílsku-Bělé sídlí katolické biskupství bílsko-żywiecké a evangelické biskupství těšínské.
V městském centru (přestože je Bílsko-Bělá dvojměstím, tvoří jeden urbanistický celek) dominuje historizující a secesní zástavba z doby Rakouska-Uherska (druhá polovina 19. století) doplněná meziválečnou architekturou ve slohu funkcionalismu. Ležící na kopci Staré Město se zámkem (původně středověká pevnost těšínských Piastovců, potom rezidence šlechtického rodu Sulkovských) a katolickou katedrálou sv. Mikuláše tvoří památkovou rezervaci a je postupně rekonstruováno. Severně od Starého Města se nachází „bílský Sijón“ (založen roku 1781), kde jsou seskupeny budovy evangelické církve (katedrála Spasitele, biskupství, evangelické školy, nakladatelství Augustana aj.). Architektonickými památkami jsou i mnohé bývalé továrny.