Sanatorium Altvater

Že tuto budovu neznáte a nevíte, kde ji hledat? Nedivte se, hledali byste marně: dnes ji můžeme obdivovat již jen na starých fotografiích nebo v těch málo stavebních plánech, které se dochovaly. Přitom šlo o velice honosnou a nepříliš starou stavbu, která byla do r. 1963 výraznou dominantou Jeseníku. Ale nezačínejme od konce.
Bystrý pozorovatel již určitě přišel na to, že tato na jesenické poměry monumentální stavba se nacházela na místě budovy dnešního Okresního úřadu v Jeseníku, tedy na okraji Smetanových sadů při cestě na Křížový vrch. Byla dokončena v r. 1903 a sloužila „Prvnímu slezskému vojenskému ústavu“ pro vzdělávání vojenského důstojnického dorostu. Školu založil ve Frývaldově v r. 1893 (některé prameny udávají rok 1896) Rudolf Sternadel a původně sídlila v budově č. p. 239 na dnešní Školní ulici. O deset let později se škola dočkala vlastní budovy, jejímž stavitelem byl Ing. Zdenko Vodička z Uničova. šlo na tehdejší dobu o velice reprezentativní a komfortně zařízenou tříposchoďovou budovu s dvoupodlažním křídlem, která poskytovala studentům nejen prostory k ubytování a vzdělávání, ale i ke sportovnímu vyžití. Ředitel školy byl zároveň i jejím majitelem.
Svému účelu však budova nesloužila dlouho. Po potížích finančního rázu byla přebudována zhruba kolem roku 1906 na hotel a v roce 1910 zde bylo otevřeno léčebné sanatorium „Altvater“. s léčebným institutem radioterapie. Sanatorium nabízelo 100 luxusně zařízených pokojů a apartmánů s koupelnou a centrálním topením, dále jídelny, hudební sál, čítárnu s knihovnou, hernu a zimní zahradu s krytou kolonádou. I sportovnímu vyžití pacientů byla věnována velká pozornost. K dispozici zde byly sportovní sály, kulečník, tenisové a kriketové dvorce a samostatná dětská hřiště. Kromě toho krytý bazén sloužící radioterapii. V léčebné části se nacházely moderně vybavené ordinace s čekárnami, masáže a místnosti pro elektroléčbu, v horním patře potom oddělení vodoléčby a institut radioterapie. K procedurám zde provozovaným patřila i „sluneční a vzdušná lázeň“, umístěná v zahradě před budovou. Sportovalo se i na louce vedle sanatoria: v zimě patřila lyžařům a sáňkařům.
O pacientech sanatoria toho moc nevíme. Nedochovaly se seznamy pacientů, takže nelze zjistit ani jejich počet, ani složení. Známe jen zde léčené indikace chorob: chronický revmatismus, dna, artritida, ischias, impotence, neurastenie, arteriosklerosa, ženské choroby; dále pak nabízelo sanatorium i rekonvalescenci po těžkých onemocněních. Léčilo se zde různými procedurami a prostředky. K hlavním patřila vodoléčba v mnoha formách: od sprch přes polokoupele a koupele až po zábaly. Nabízeny byly i solné, bylinkové a bahenní koupele. Na ně navazovaly různé druhy masáží a léčebná cvičení jak v tělocvičně, tak na čerstvém vzduchu. Předepisovaly se též vzdušné a sluneční kúry, turistické procházky. Nechyběla samozřejmě ani dietní strava podle jednotlivých chorob. Druhou skupinu procedur tvořila elektroléčba, používalo se také horské slunce a teplé vzdušné sprchy. Specialitou ústavu byla radioterapie, založená hlavně na pití radioaktivní vody a plavání v bazénu, jehož voda údajně vykazovala dvakrát vyšší radioaktivitu než jáchymovské koupele. Radioprocedury se kombinovaly s elektroléčbou. Vedoucím lékařem institutu radioterapie byl v prvním období Dr. Erik Kühnelt. Zprávy o tom, jak sanatorium prosperovalo, prozatím chybí. Ze zjištěných informací však vyplývá, že vzhledem k náročnému provozu a velkému rozsahu podnikání nebylo zrovna lukrativní. Svědčí o tom poměrně časté střídání majitelů objektu a také opakovaný exekuční prodej nemovitosti. Již prvnímu majiteli Rudolfu Sternadelovi byla nemovitost v r. 1905 exekučně zabavena a v aukci prodána staviteli Vodičkovi. Důvodem byly patrně nesplacené dluhy za stavbu. V r. 1911 odkoupil objekt Ladislaus Szapary, ale hned následujícího roku jej opět prodal. Jako vlastníci jsou v tomto roce uváděni Hans Reinhard a Friedrich Ernst Koppel. Jim bylo sanatorium v r. 1916 opět exekučně zabaveno a novým majitelem se stala společnost „Léčebný dům - společnost s ručením omezeným ve Frývaldově“. Jako jeden z podílníků je od r. 1925 zapsán Dr. med. Oskar Mautner, šéflékař sanatoria. V r. 1937 došlo k převzetí sanatoria novou společností s názvem i.Altvater-sanatorium Kurhaus-Gesellschaft mit b.H. in Freiwaldaule, která provedla rekonstrukci celé budovy. Jako vlastníci se uvádějí Jan Vondráček (Hans Wondraschek) - hospodářský vedoucí a Ing. Erwin Liegert - jednatel společnosti. Vedoucím lékařem v letech 1937-1939 byl MUDr. Josef Tindel. Z r. 1937 pochází první známý český prospekt sanatoria. Z období druhé světové války víme pouze tolik, že od listopadu 1943 fungoval v sanatoriu vojenský lazaret a na konci války zde byl sběrný tábor pro uprchlíky. Tato doba byla prvním krokem k naprosté devastaci objektu.
V roce 1945 bylo sanatorium jako německý majetek konfiskováno. Hans Wondraschek uprchl s německou armádou, Ing. Liegert byl odsunut. V objektu byla těsně po osvobození krátkodobě ubytována československá armáda. Potom sloužil jako školící středisko SNB (Sbor národní bezpečnosti), ale jen po dobu asi tří kursů. V r. 1947 byla národní správa „Ozdravovny E. Beneše“, jak zněl nový název, svěřena Správě okresní veřejné nemocnice ve Frývaldově. V r. 1949 pak bylo sanatorium přiděleno revolučnímu odborovému hnutí (ROH) SNB. Již v r. 1952 však budovu odkoupil Komsomol, tkalcovny a úpravny jemného lnu, n.p. Jeseník (od r. 1958 Moravolen, n.p. se sídlem v Šumperku), který zde zřídil internát pro své učně – „Domov Julia Fučíka“. Administrativní dohodou z r. 1959 byl objekt převeden do správy Restaurací a jídelen se sídlem v Šumperku (RaJ), které se měly postarat o jeho rekonstrukci a znovuotevření hotelového zařízení. Posledním vlastníkem byl podnik Pozemní stavby, n.p. Olomouc, který získal objekt převodem v r. 1962. To již byl objekt v takovém stavu, že posudky doporučovaly buď okamžitou generální opravu nebo demolici. Náklady na rekonstrukci byly odhadnuty v r. 1962 na zhruba 5 miliónů korun. Se zajišťovacími pracemi bylo sice započato z prostředků MěNV a ONV, ale tak nešťastně, že neodborný zásah do statiky objektu způsobil zřícení čtvrtého podlaží budovy až do přízemí. Zahynuli zde dokonce dva dělníci. To vše vedlo nakonec k demolici hlavní budovy v r. 1963. Ještě v následujícím roce byly podniknuty kroky k záchraně ponechané části s bazénem a kapacitou 200-250 lůžek, ale ani ty nebyly úspěšné. Poslední posudková komise doporučila ve svém zápise z 12.5.1964 demolici zbývajícího objektu pro „celkovou nákladnost GO a neekonomičnost vynaložených prostředků“. Rozhodnuto, podepsáno ... a zbouráno. Budova stará pouhých šedesát let zmizela z horizontu města a místo plánovaného nového hotelu (jeho výstavba měla podle plánu začít v r. 1966) zde vyrostla v pozdější době „kordová ozdoba“ generálního ředitelství Rudných dolů Jeseník. Škoda, pohled na Křížový vrch mohl mít zcela jinou dominantu, než jakou se může pochlubit dnes.

Zdroj:
Mgr. Bohumila Tinzová,SOkA Jeseník
Literatura:
1. Bein, Werner: Freiwaldau. Die Perle des Altvaterlandes. (J 119)
2. Kurhaus Altvater und Radium-Institut Freiwaldau, Oesterr.Schlesien. Vídeň, s.d.
/po r. 1910/.
Prameny:
1. Fond Sanatorium „Altvater“ Jeseník 1937-1944. SOkA Jeseník. Neuspořádán.
2. Archiv města Jeseník , městská kronika, inv.č. 388, fasc. 15 - sčítání obyvatel
1924, čp. 320
3. Okresní úřad Jeseník , inv.č. 163, str. 149 - Živnostenský rejstřík1900-1928