Informace o nás

Jsme obnovený sportovní klub navazující na 60. letou tradici sáňkařského sportu v Jeseníku. Od roku 2015 působíme pod obnoveným názvem TJ JISKRA JESENÍK, z.s. a našim cílem je převzít záštitu nad sáňkařským sportem v našem městě a příbuzných disciplínách jako je bobování,skeleton,skibob, curling, krasobruslení a skoky na lyžích.

Hlásíme se k odkazu sportovního klubu TJ Rudné doly Jeseník.

Nyní působíme pouze v oddílu sání a juda.

Rádi bychom navázali spolupráci s národním olympijským centrem v Harrachově a nabídli pro přípravu celorepublikového i mezinárodního sáňkařského sportu naši dráhu.

Hledáme investora pro tento záměr a ostatní partnery, ochotné podílet se na spolupráci v tomto druhu sportu, ubytování, pohostinství, školství.

Jedním z dalších prvenství místních lázní na Gräfenberku byla také nejdelší sáňkařská dráha v monarchii o délce asi pěti likometrů. Začínala na vrcholu Studničního vrchu u Jelení koupele a končila pod nádražím na dnešní Lipovské ulici. Zdatní jedinci to dokázali zvládnout za méně než 7,5 minuty.

Z dobových fotografií vidíme, že tak byly v jesenických lázních položeny základy také bobování a jízdy na rohatých saních, která je dnes známa pod samostatnou sportovní disciplínou tzv. Hornschlitten.

Sáňkařský sport  na Jesenicku v padesátých a šedesátých letech.

Zajímavé je, že prameny píší, že v roce 1861 vedla kolem kaple sáňkařská dráha.Zní to, že start
byl na úpatí Zlateho Chlumu.Pak se odkazuje až na 1932.To by znamenalo, ze
dráha tu na Kravské louce byla mnohem dříve.

Trasa  pro sjezd  sáňkami (pravděpod. turisté, ne sportovci) vedla v současné době červeno-modře
vyznačenou turistickou stezkou od rozhledny cca k Turistickému prameni.

Moravskoslezský německý horský spolek uvádí ve svých pramenech o rozhledně
na Zlatý chlum... V roce 1932 byla na Zlatý Chlum zřízena pohodlnější cesta a
na úpatí kopce také nová sáňkařská dráha. Cestu a dráhu financovala obec.

Díky tomu se rozhledna stala velmi oblíbeným cílem turistů hlavně v
zimě, protože pro cestu dolů mohli využít saně.

V Jeseníku se sáňkovalo již za první republiky. Starou sáňkařskou dráhu na Křížovém vrchu objevili v roce 1955 Brňáci, kteří provozovali sáňkařský sport a využívali dobrých klimatických podmínek v Jeseníku. Byl to Mir. Uličný, pocházející z Brna, který připravoval dráhu pro závody brněnských oddílů. K této činnosti se mu podařilo získat několik jesenických nadšenců. Tito založili v roce 1957 oddíl u místní tělovýchovné jednoty.

Stará dráha byla vyčištěna a upravena. V zimní úpravě byla převážně sněhová. Sáňkařský oddíl byl velmi aktivní. Byl vybudován vodovod – první část, která měřila 425 m přes mýtinu ke dráze. Protože se s vylepšováním výzbroje, nabytými zkušenostmi a potřebou zvyšovat rychlost jízdy musela zlepšit i dráha, bylo přistoupeno ke zvyšování zatáček jízdy nadstavbou z kulatiny. Tato naše první rekonstrukce byla dokončena v roce 1959.

Protože lepší sáně než Ještěd na trhu nebyly, stavěli si členové saně sami, protože Soukupky či jiné byly pro nás nedostupné. Již v roce 1961 jsme používali na saních vany a přední kapotáž.

Na dráze v Jeseníku se jezdily kvalifikační závody od 1959 za účasti až 200 závodníků, v tomto období se také jelo jedno mistrovství republiky. V únoru 1963 se na této dráze jel mezinárodní závod za účasti Rakouska, Polska, NDR a našeho národního družstva. Závod měl velmi dobrou sportovní a společenskou úroveň, byl komentován jako nejvýznamnější sportovní podnik v Jeseníku.

V roce1963 až 1966 byla celá dráha znovu přebudována. Jako první na světě jsme postavili nízké zatáčky s překlopením. Obě tyto přestavby umožnilo nadšení členů oddílu, kteří odpracovali tisíce dobrovolných hodin.

Zvláště druhá přestavba vyžadovala důslednou organizaci pro zajištění prací, materiálu a dopravy na staveniště. Celá akce byla provedena v akci Z s hodnotou díla 1 mil  Kčs, přičemž všechny práce od projekce až po stavbu provedli členové oddílu bezplatně.

Být sáňkařem v Jeseníku znamenalo nemít chvíli pro sebe a ovládat několik řemesel, což si vyžadovala stavba a údržba dráhy a součastně stavba saní. Po těchto krásných a slavných dobách sáňkařství v Jeseníku se v posledním dlouhém období každoročně zimní úprava sáňkařské dráhy uplave dříve, než se dá uskutečnit závod většího rozsahu.

Budoucnost sáňkařského sportu je proto pouze v uměle chlazených drahách.

Jak důležitou úlohu v životě člověka hrály sáně není třeba široce rozebírat. Saní se v podstatě využívalo pro dopravu břemen i osob od pradávna. Teprve později bylo objeveno kolo, tj. válivý způsob dopravy. Vždyť i v dnešní době jsou sáně využívány pro svoz raněných ( Horská služba)  a v severských krajinách jsou větší část roku jediným spolehlivým dopravním prostředkem.

Sáňkařství má tedy hodně starou tradici a první zmínky o něm jako sportu pocházejí z roku 1520. Hlavní počátek sáňkařského sportu organizovaně prováděného se datuje rokem 1883. V únoru tohoto roku se konaly první mezinárodní sáňkařské závody v Davosu, kterých se zúčastnili Švýcaři, Angličané, Američané, Australané, Norové, Švédové, Holaňďané a Němci.

I mistrovství Evropy v jízdě na saních bylo uspořádáno v roce 1914 na ještědské sáňkařské dráze u Liberce.

Masový rozvoj sáňkařského sportu a zvýšená sportovní hodnota sáňkařských výkonů na umělých dráhách byly vzaty v úvahu na zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Athénách v 13. Května 1954 bylo schváleno zařazení sáňkařství do programu ZOH místo skeletonu.

A jak to bylo u nás?? Bylo to v roce 1955, tedy před 60 lety a z pohledu starších je to už dost dávno. Dospělí oddílu nebyli žádní mladíčci, protože jejich věk byl od 25 do 36 let a vlastně i více.

Vyhledání staré sáňkařské dráhy provedl Horst Urban, který v Jeseníku konal vojenskou službu.

On a Uličný začali s propagací sáňkařského sportu a tak se dala dohromady skupinka lidí a byl založen oddíl saní.

Závodilo se na saních Ještěd, jedině Urban měl známé Soukupky.

Sáňkařská dráha se upravoval jak se dalo (v zimě i za pomoci koňského potahu). V roce 1957 se začalo s obnovou sáňkařské dráhy a protože lepší sáně než Ještěd na trhu nebyly stavěli si členové sáně sami.

V roce 1958 pro zvětšení propagace byl v dubnu uspořádán veřejný závod (to byly zimy).

Tradice našich Pohárů města Jeseníku vznikla v roce 1959, jako kvalifikační závod pro mistrovství ČSSR a ten byl již za účasti 130 závodníků z celé republiky ( a kolik bylo diváků!).

Náš oddíl se rozrostl o mnoho nadšenců (až 80 členů) a získával rychle na významu. Pro krytí výdajů na závodní činnost pořádal taneční zábavy (Štěpánskou, Pomlázkovou). Tehdy nebyly ještě volné soboty a účast na závodech znamenala čerpat dovolenou nebo nadpracovávání v zaměstnání. Jezdilo se autobusem nebo skříňovou V3S. Tu do Liberce,  Tater, Teplic v Č., Tavadlu, Mar. Lázní apod. Řeklo by se úmorné jízdy, ale v duchu kamarádství, zábavy na tyto cesty lze vzpomínat jen dobře a byla i patřičná bojovnost.

Sáňkařská dráha se stále vylepšovala a připravovalo se přebudování.

Realizace přebudování představovala zaměření, vykácení stromů lesním závodem, ale pro nás vyklizení celé trasy, odstřel pařezů konečně celé budování nové dráhy.

Přestavba sledovala přizpůsobit dráhu stanovených parametrům a přiblížit se ostatním dráhám ve světě. Zatáčky dostaly kovové konstrukce a betonové panely. Pro nedostatek panelů  byly konstrukce opatřeny výdřevou. Byl vybudován podél celé sáňkařské dráhy. Prost být sáňkařem znamenalo nemít chvíli pro sebe a ovládat několik řemesel.

Oddíl slavil také úspěchy.

Po nejméně deset sezón byli členové držiteli několika přebornických titulů kraje a to za účasti oddílů Jeseník, Baník Ostrava, Tatra Kopřivnice, Sokol Ostravice, St. Hamry.

V celostátní soutěži družstev 2 místo v roce 1967.

Dorosteneckého přeborníka ČSSR, 3. Místo v soutěži žen a několik umístění do 10. Místa na mistrovství ČSSR případně celostátním žebříčku.

Dne 8. – 10. Února 1963 byl uspořádán mezinárodní závod (Rak, NDR,ČSR).

Měl velký úspěch a shlédlo ho na 3000 diváků. Byl komentován jako nejvýznamnější sportovní podnik.

V roce 1964 se zúčastnili závodníci v Oybinu poháru mezi POl, NDR, ČSR (2. Místo ženy a 2 . místo družstvo).

1967 utkání na třech drahách – Pohár přátelství – Karpacz, Oybin, Jeseník.

Od roku 1968 však sáňkařskému sportu nepřeje počasí. Velkým úsilím členů oddílu byla v každém roce dráha připravena nebo  připravována, ale vydržela jen týden, pak přišla obleva a dráha jak se říká uplavala.

Nemohly být proto pořádány kvalifikační závody, přebory kraje a nebo přebor republiky. Baly však vždy uskutečněny závody v rámci oddílu případně přizvaných oddílů a na části dráhy umožněn trénink.

Doufáme, že zimy budou pro naše sportovní snažení štědřejší  a  brzy se nám podaří zajistit investora pro výstavbu nové uměle chlazené dráhy, abychom mohli oslavovat opět dobré sportovní úspěchy, které přejeme všem novým členům – budoucím závodníkům našeho oddílu.

Historie

Začátky sáňkařského sportu v regionu Morava.

Vznik sáňkařského sportu v tomto regionu datujeme rokem 1955, kdy byl založen oddíl Sokol Ostravice. U jeho zrodu byli Květa a Jiří Cidlíkovi a Mirek Holinka. Tehdy vytipovali prostor pro vybudování přírodní dráhy v Sepetném na turistické cestě na Lysou horu. Obklopili se mládeží a dali se do úmorné práce stavění sněhových zatáček a mantinelů. Takto upravená cesta byla využívána i turisty a ke škodě též lesním závodem ke svážení dřeva. A tak jejich dílo bralo často za své.

 V tomto období byla též vybudována sáňkařská dráha v Jeseníku na Křížovém vrchu. Na těchto drahách se střídavě odehrávaly přebory severomoravského kraje a náborové závody školní mládeže. Závodníků přibývalo, ale chyběly saně. Zpočátku se závodilo na obyčejných saních a později si někteří jedinci zakoupili saně ve Smržovce od Alfreda Soukupa (Soukupky).  Jezdilo se závodit do Liberce, Smržovky či do Vysokých Tater. Hlavními organizátory závodu na Ostravici byli již kromě zmíněných Lumír Bakota, Luboš Pásek, Zdeněk Mítník a startér Vašek Brodil.

Významným sportovištěm v tomto regionu byla sáňkařská dráha v Jeseníku. První větší dostavba se datuje rokem 1959 a od té doby se na této dráze jezdily kvalifikační závody za účasti až dvouset závodníků. Mistrovství Československa v roce 1962 se zúčastnilo 105 závodníků. V únoru roku 1963 se zde jel první velký mezinárodní závod za účasti závodníků z Rakouska, Polska a NDR. Měl velmi dobrou sportovní a společenskou úroveň a byl vyhodnocen jako nejvýznamnější sportovní podnik v Jeseníku.

 V letech 1963 – 1966 byla místními nadšenci celá dráha znovu přebudována.